Zaměření KGKŠ

Geologické a geomorfologické podmínky Šumavy a jejího předhůří jsou tradičně zmapovány a jejich podrobný popis bude součástí hlavního dokumentu Strategie přípravy KGKŠ. V budoucnu lze uvažovat o tom že, aby součástí vymezeného území mohla být oblast po obou stranách hranice. V Bavorské části po předchozích jednáních by připadalo v úvahu začlenit do našeho záměru území obou Přírodních parků (Bavorský les a Horní Bavorský les) na české straně území vymezené přibližně městy Nýrsko – Strážov – Hartmanice – Kašperské Hory – Stachy.

Témata

Tematicky lze uvažovat, kromě obecné prezentace geologických aspektů Šumavy a Předšumaví o zvýraznění – prezentaci vhodnými formami primární i sekundární návštěvnické infrastruktury těchto témat:

• Čtvrtohorní proměna - vývoj geomorfologie území (ledovcová činnost, vývoj sítě vodních toků, vodních ploch a pramenišť – rašelinišť (role Šumavy jako obranného valu – Králováci,….)(kaňon Otavy, Křemelné, Vydry, ledovcová jezera, rašeliniště,….)
• Využívání geologických aspektů Šumavy v období Keltů a předkeltských kultur (Strážný, Srní, Obří zámek, Prášily, Lazna, Svatobor, Prácheň,…)
• „Zlatá éra Šumavy“ – rýžování a dolování zlata ve středověku (s důrazem na období Karla IV. a význam tohoto zlata pro České země a jejich historii)( Rejštejn, Kašperské Hory, Hartmanice, Horská Kvilda, Modrava)
• Výroba skla (šumavský křemen,…)(Rejštejn, Kašperské Hory, Zlatá Studna, Lenora,….)
• Stavební materiál „šumavský kámen“ – dovednosti a technologie využívání kamene v historii Šumavy pro stavbu keltských sídlišť, středověkých hradů, kostelů, domů, městských opevnění, cest, mostů, zemědělské, obytné a výrobní budovy na bázi kamene.

 

Základní informace o našem geoparku:

 

1. Název navrhovaného geoparku

"Geopark Královská Šumava"

Podtitul: Naše nejcennější dědictví

Téma geoparku:

Prezentace, propagace a podpora vhodných regionálně rozvojových projektů podpory udržitelného CR, ohleduplného k poslání NP a CHKO Šumava využitím geologických, geomorfologických charakteristik území geoparku a bohaté historie využívání přírodních zdrojů geoparku, tj. v oblasti centrální Šumavy a Pošumaví – západní část. To znamená využití zajímavých lokalit části oblasti šumavského moldanubika, včetně vyderského plutonu, prášilského plutonu a masivu Královského hvozdu.

Hlavní témata pro uvedený obsah činnosti:

• Geologické a geomorfologické utváření Šumavy
• Keltská historie z pohledu Geoparku
• Rýžování a těžba zlata
• Výroba skla
• Těžba železné rudy
• Využívání energie vodních toků

Kraj: kraj Plzeňský, správní obvody obcí Kašperské Hory, Rejštejn, Srní, Hartmanice, Prášily,

Čachrov, Železná Ruda

2. Koordinátor geoparku:

Český svaz ochránců přírody Rejštejn, pobočný spolek

Statutární orgán právnické osoby (jméno, příjmení, funkce, bydliště):

jméno a příjmení: Ing. František Krejčí

funkce: ředitel

Sídlo: Kašperskohorská 26, 341 92 Rejštejn

IČ: 22710884

3. Klíčoví partneři, se kterými byla realizována příprava a se kterými budou postupně podepsány partnerské smlouvy a sestavena správní rada.

• Město Kašperské Hory, město
• Město Železná Ruda, město
• Obec Srní
• Město Rejštejn
• Plzeňský kraj
• Správa NP Šumava

a další partneři, kteří se zúčastnili příprav: Obec Prášily, Město Hartmanice, Městys Čachrov

4. Rozloha a vymezení území geoparku

Rozloha: cca 450,52 km2

Vymezení území geoparku: Rozloha nominovaného národního geoparku Královská Šumava je dána součtem rozlohy celých katastrálních území obcí Železná Ruda, Prášily, Hartmanice, Srní, Rejštejn a Kašperské Hory, a dále rozlohou jižní části území obce Čachrov.

(Viz mapa geoparku v příloze žádosti)

5. Stručný popis geologických lokalit a geotopů a potenciál využití pro činnost geoparku:

Pohoří Šumava je součástí širší geologické jednotky nazývané Český masiv, v jejím rámci pak Šumava tvoří součást jednotky nazývané moldanubikum. Náš geopark – jeho první vymezení ve spolupráci s obcemi a spolupracujícími odborníky je vymezen v západní a centrální časti Šumavy, kromě zajímavých lokalit tohoto moldanubika chceme více prezentovat i lokality vyderského a prášilského pluotonu a svorový masiv Královského hvozdu.

Některým odborníkům může geologické podloží připadat fádní podobně jako řadě turistů zdejší rozsáhlé smrčiny. Ovšem bohatá historie od dob Keltů po současnost vázaná na využívání geologického podloží, na geomorfologický charakter i hydrologické poměry této části Šumavy vytváří pestrou mozaiku možností pro činnost geoparku ve srovnatelné úrovni existujících NG.

Nejrozšířenějšími horninami Šumavy na území geoparku Královská Šumava jsou metamorfované a magmatické horniny, zastoupené nejčastěji pararulami, severozápadně od Železné Rudy tvoří masív Královského hvozdu svory a severně od Prášil pak tvoří prášilský pluton granitické horniny. Tyto plošně rozsáhlejší geologické jednotky jsou lokálně prostoupeny výskyty hornin pestré skupiny moldanubika.

Plošně málo rozsáhlé, ale o to pozoruhodnější jsou zde rovněž horniny sedimentární. Zejména v dobách ledových vznikaly působením ledovců morény a během tání v teplejších obdobích vznikaly říční terasy a svahové sedimenty. Na plošinách vznikala rašeliniště a podél vodních toků v nížinách vznikaly nánosy nivních sedimentů.

Velmi atraktivní jsou pak pro naši činnost četné lokality, kde probíhalo rýžování a těžba a průzkum zlata, těžba železné rudy, těžba stavebního kamene, pozůstatky výroby skla a jeho doprovodných provozů, využívání energie vodních toků a hlavně četné lokality s geomorfologicky atraktivními aspekty.

Hlavní aktivity geoparku podle typů hornin na území národního geoparku Královská Šumava

Kromě našeho zázemí ČSOP Rejštejn je a bude naše činnost vázaná jak na zajištění průvodcovské činnosti v okolí všech členských obcí a měst také na činnost v oblasti environmentální výchovy a osvěty v:

• Environmentálním centru Železná Ruda (geologická expozice)
• Muzeu Šumavy v Kašperských Horách a Železné Rudě
• Environmentálním centru Horská Kvilda, geologická expozice Rokyta a Naučná trasa Povydří Správy NP Šumava
• V budoucím Návštěvnickém a kulturním centru Bílá růže v Kašperských Horách
• Využití dalších zařízení obcí a měst je v jednání

 

 Podrobnější popis zaměření naší činnosti v geoparku

a. Průvodcovská činnost, badatelské kroužky

Orientace naší činnosti zaměřené na pobyt v přírodě má možnost využít řady lokalit, které zde charakterizujeme z pohledu geologa. Jednotlivé aktivity budou vázány na výše uvedená zařízení a jejich okolí. Badatelské kroužky budou postupně zaváděny v průběhu tohoto a příštího roku.

Pohled geologa:

Pararuly

Pararuly vznikly teplotní a tlakovou přeměnou (metamorfózou) z původně písčitých a jílovito-písčitých sedimentárních hornin. Tvoří je směs minerálů, jako jsou živce, křemen, slídy a granát. V příměsích mohou být zastoupeny i vzácnější minerály, jako jsou zirkon, spinel a rudní minerály, např. minerály různých kovů. Tyto horniny vznikaly v období před 360 až 330 milióny let, tj. v období tzv. variské orogeneze.

Svory

Svory jsou rovněž horniny vzniklé tepelnou a tlakovou metamorfózou, ale vznikaly při nižších teplotách a tlacích, než předchozí pararuly. Obsahují vysoký podíl slíd, a proto jsou vysoce lesklé. Na Šumavě je jejich výskyt poměrně vzácný a vidět je lze právě na území národního geoparku Královská Šumava v sz okolí Železné Rudy, v masívu Královského hvozdu.

Migmatity

Naopak při vyšších metamorfních teplotách tlacích kolem 750 st. C vznikaly východně od Železné Rudy horniny nazývané migmatity. Tyto horniny jsou typické střídáním světlejších pruhů částečně natavených hornin s tmavšími pruhy neroztavených zbytků původní horniny. Tyto pruhy bývají často velmi zprohýbány a zvlněny působení zemských tlaků. Světlejší části jsou složeny především z křemene a živců, tmavší pak z biotitu.

Ortoruly

Severně a jihovýchodně od Kašperských Hor se vyskytuje nevelké těleso ortoruly, která vzniká tepelnou a tlakovou metamorfózou původně granitických hornin. Obsahují tedy stejně jako granitické horniny především křemen, živce a slídy, amfibol je zastoupen v jejich tmavších polohách. Na krystalické stavbě jsou patrné tlakové deformace minerálních zrn.

Erlany a skarny

Na území geoparku Královská Šumava se v okolí Kašperských Hor vzácněji vyskytují horniny pestré série moldanubika, vzniklé metamorfózou původně vápnitých hornin, zastoupené erlany a skarny. Tyto horniny představují velké zpestření mineralogického složení zájmového území. V erlanech se vyskytují hojné granáty, pyroxen a plagioklas, často je na ně vázán i výskyt rudních minerálů. Skarny představují velmi významné rudní horniny, na které je vedle granátu a pyroxenu vázán výskyt celé

řady sulfidických rudních minerálů a magnetitu. V dávných dobách byly skarny těženy zejména jako kvalitní železná ruda.

Mramory a krystalické vápence

Severně u Hartmanic se nachází výchozy krystalických vápenců, které vznikly metamorfózou hornin vápnitého složení. Tyto krystalické vápence zde tvoří protažené čočky v pararulách a vzhledem ke své dobré rozpustnosti ve vodě v nich vznikají na Šumavě jinak velmi vzácné krasové jevy. Na území geoparku Královská Šumava je to ojedinělá jeskyně Peklo.

Granity a granodority

Šumavské granity a granodiority (žuly) jsou vyvřelé (magmatické) horniny, vzniklé převážně roztavením a opětovným chladnutím hornin spodní kontinentální zemské kůry během variských horotvorných procesů v době před cca 330 miliony let. Jejich hlavními krystalickými složkami jsou velké vyrostlice živců (ortoklas a plagioklas), biotitu, křemene a méně muskovitu. V tmavším provedení obsahují i vyšší podíl amfibolu. Na území geoparku Královská Šumava se s nimi lze setkat především severně od Prášil, kde tvoří rozsáhlejší plutonické těleso.

Vrtná prozkoumanost a rozbory povrchových vod

Znalosti o geologické stavbě jsou založeny mimo jiné na informacích vyplývajících z vrtné prozkoumanosti. Ta je v zájmovém území soustředěna především do míst osídlení a liniově podél komunikací a vodních toků.

Vrtná prozkoumanost je evidována ve státním geologickém archivu spravovaném Českou geologickou službou, která představuje hlavní subjekt tvorby geologických informací a geologických mapových podkladů na území Šumavy.

Nerostné suroviny na území kandidátského geoparku Královská Šumava

K nejslavnějším rudním minerálům v historii těženým na území geoparku Královská Šumava patří bezesporu zlato. Nejvýznamnějšími lokalitami jeho výskytu jsou Kašperské Hory, Rejštejn, Hartmanice, Křemelná a Dolní Těšov. Ve středověku představovaly Kašperské Hory s Rejštejnem nejvýznamnější zlatonosný revír v Českém království. Další významnou rudní surovinou byla železná ruda. Jiné kovové rudy se v okolí těžily jen zcela výjimečně (Hory Matky Boží, Velhartice).

Z nerudních surovin byla nejčastěji prováděna těžba stavebního kamene jako drceného kameniva, pro potřeby sklářských hutí byl těžen čistý křemen v okolí Hartmanic a Železné Rudy. V okolí Bližné, Černé v Pošumaví a Mokré se nacházejí ložiska mramorů a grafitu.

Zlato na území geoparku Královská Šumava

Šumavské moldanubikum představuje nejvýznamnější oblast výskytu zlata v krystalinických sériích Českého masívu. Jsou v něm vyvinuty oba typy zlatonosných mineralizací, které se v krystalinických oblastech vyskytují. Na území geoparku Královská Šumava je to Au (W) zrudnění metamorfogenního typu tvořící zónu zsz. směru mezi Kašperskými Horami a Dolejším Těšovem u Hartmanic. V podhůří Šumavy na Písecku a Vodňansku je to pak Au – Ag zrudnění spjaté s průběhem regionálních tektonických zón. V celé oblasti pošumaví se zlato vyskytuje rovněž v sekundárních ložiscích tvořených zlatonosnými náplavy vodních toků.

Těžba zlata a stopy, které po sobě zanechala, představují na Šumavě jedny z prvních dokladů o zdejším působení člověka vůbec. Nejprve se jednalo o dobývání zlata rýžováním z náplavů zlatonosných řek a potoků, se kterým v okolí Kašperských Hor započali Keltové již cca ve druhém století před naším letopočtem. Ve středověku byla těžba zlata rozšířena o jeho dobývání z primárních hornin a to jak hlubinným způsobem pomocí šachet a štol, tak i povrchovým hloubením lomů a těžebních jam. Největšího rozmachu dosáhlo hlubinné dolování zlata za vlády Lucemburků, kdy těžba probíhala i přímo ve městě Kašperské Hory. Za husitských válek těžba zlata na čas upadla, avšak po nástupu Habsburků na český trůn udělil v roce 1584 císař Rudolf II. Kašperským Horám statut svobodného královského města. Po třicetileté válce nastal další úpadek a v roce 1777 byla těžba zlata prakticky ukončena. Pouze v menším rozsahu probíhala těžba ještě na přelomu 19. a 20. století, kdy vznikla štola Kristina. Nejnověji pak probíhal v 80. a 90. letech minulého století geologický průzkum zaměřený na výskyt zlata a wolframových rud. Po tomto nedokončeném průzkumu se dochovala nejnovější štola Naděje.

b. Glaciální a periglaciální jevy tvoří specifickou část naší činnosti

Nyní ve spolupráci s Městem Železná Ruda a předběžně s obcí Prášily nastavujeme nový model spolupráce pro zlepšení informovanosti návštěvníků těchto lokalit:

Černé a Čertovo jezero – glaciální jevy, specifická flóra a fauna

Černé a Čertovo jezero tvoří stejnojmennou národní přírodní rezervaci a patří k přírodně nejcennějším územím geoparku Královská Šumava. Jezera jsou ledovcového původu a charakteristické zde jsou glaciální jevy a na ně vázaná flóra a fauna. Jezera vyplňují dna výrazně modelovaných ledovcových

karů s vyvinutými suťovými karovými smrčinami a fragmenty subalpínských bezlesých společenstev a s přirozenými klimaxovými smrčinami na hřbetu Jezerní hory. V Černém jezeře roste na jediné lokalitě v ČR šídlatka jezerní.

Jezerní stěna - ledovcový kar, erozní formy

Jezerní stěna je vynikající ukázkou ledovcového karu, tj. údolního tvaru vzniklého působením ledovce. Typický je tvar U se strmou závěrnou stěnou, na dně karových údolí vznikala a často i přetrvávají jezera ledovcového původu. Příkrá jezerní stěna a dobře vytvořené karové erozní formy ukazují na jejich polycyklický ledovcový vývoj. Kar Černého jezera vykazuje ideální podélné profily s výraznými hranami karů navýšenými ještě akumulacemi nejmladších čelních ústupových morén hradících jezera. Poledovcová periglaciální činnost způsobila akumulaci hrubozrnných sutí v dolních částech karových stěn Černého jezera.

Hráz Černého jezera – glaciální jevy, ledovcové morény

Hráz černého jezera je typickou ukázkou nahromadění balvanitých a blokových sutí vzniklých působením ledovce, v jejichž důsledku vznikla jezera ledovcového původu. Působením tlaku čela ledovce vznikla nahromadění sutí napříč ledovcovým údolím, na okrajích ledovců vznikly boční morény.

Jezero Laka - morénové valy

Rozlohou 2,53 ha je nejmenším šumavským jezerem na české straně hranice. Nadmořskou výškou 1096 m je nejvýše položené v celém pohoří. Jezero je hluboké maximálně 3.9 m, obsah vody se odhaduje na 40 000 m. Dno jezera je rašelinové. Po hladině plavou ostrůvky organogenního původu s vegetací většinou zastoupenou rašeliníkem, suchopýrem, ostřicí, borůvčím a brusiním. Jezero bývalo zarybněno pstruhy. Morénové valy v okolí jezera Laka představují zřejmě nejzazší výběžek čelní morény původního ledovce. Vlastní hráz jezera Laka je částečně dostavěná. Jedná se o čelní morénu s bloky o velikosti až 2 m. Bloky jsou tvořeny většinou porfyrickým granitem až granodioritem s minimálním množstvím výplně, tvořené červenohnědou písčitou hlínou.

Prášilské jezero – glaciální jevy (Mrtvá jímka – bývalé jezero také na úbočí Poledníku)

Prášilské jezero je další ukázkou ledovcového jezera s typickými glaciálními jevy, strmými skalními svahy a morénami. Charakteristické jsou jezerní břehy tvořené ledovcem nahrnutými valy glaciálních balvanitých sutí. Vodou z Prášilského jezera je napájen Jezerní (Prášilský) potok

Svaroh a kamenná moře

Svaroh ( Zwercheck) je 1333 m vysoká hora na severozápadní Šumavě, v Královském hvozdu. Vrchol se nachází na hranici mezi Německem a Českem (resp. Čechami a Bavorskem). Od sousední (1,5 km na V vzdálené) Jezerní hory je oddělený mělkým sedlem (1319 m n. m.). Stávala zde dřevěná rozhledna, z níž se nabízel pohled na Černé jezero. V roce 1932 byla v sedle mezi Svarohem a Jezerní horou postavena Juránkova turistická chata, která nahradila vyhořelý dřevěný srub na Jezerní hoře, avšak těsně před 2. světovou válkou rovněž vyhořela. Na úbočí pod vrcholkem Svarohu se rozkládají rozsáhlá kamenná moře jako pozůstatek zvětrávacích procesů v dobách ledových. Dnes kamenná moře představují ojedinělý biotop hostící vzácné druhy flóry i fauny.

Jezerní hora - kamenné moře

Výrazný suk jezerní hory představuje nejvyšší vrchol Železnorudské hornatiny. Geologicky jej tvoří svorový strukturní hřbet s vložkou kvarcitu. Velmi ploché temeno přechází v prudké svahy, do severní a východní strany jsou zahloubeny dva výrazné ledovcové kary s jezery (Černé a Čertovo). Zejména severní kar s Jezerní stěnou je velmi strmý (sklon přes 35°) a skalnatý. V jednom úžlabí se dokonce tvoří sněhové laviny. Vrchol je porostlý smrčinou, svahy s příměsí jeřábu. Na skalách a sutích roste kleč a vrba velkolistá. Vynikající pohledy na masiv Jezerní hory se nabízejí z turisticky přístupných břehů Černého a Čertova jezera.

c. Poznávání lokalit spojených s historií rýžování a dolování zlata

Toto téma je důležité pro prezentaci minulosti našeho území. V této oblasti budeme kromě průvodcovské činnosti nabízet i několik praktických aktivit i ve spolupráci Domem mladých techniků v Plzni a se Správou NP Šumava. Opět se nabízí k citlivému využití formou poznávacích a praktických aktivit řada lokalit:

Dolejší Těšov - pinky a dobývky po těžbě zlata

Pinky po povrchové těžbě zlata s výraznou hlubinnou dobývkou s.-j. směru o délce cca 150 m. Od 28 m je dobývka zatopena. Její hloubka je 80 - 100 m. Lokalita zahrnuje vydobytou cca 1 m mocnou křemennou žílu se zlatem nízké ryzosti /elektrum až zlatnaté stříbro/, která do hloubky přechází v žilník. Geneticky je tento zlatonosný revír Dolejšího Těšova odlišný od revíru Kašperské Hory /hydrotermálně - metamorfní typ vázaný na shear zónu/. Na lokalitě jsou vymezeny prognózní zdroje Au rud.

Křemelná - Sněžné jámy - lom po těžbě zlata

Opuštěný jámový lom po těžbě zlata, hluboký cca 100 m. Z povrchu se dobývala ve středověku cca 5 m mocná strmá křemenná žíla. V okolí jsou výrazné pinky. Lokalita je nejvyšší známou zlatonosnou dobývkou v šumavském krystaliniku. Migmatity a cordieriticko-biotitické pararuly tvoří plášť blízkého moldanubického plutonu. Časté jsou biotitické žuly v žilném vývoji do 1 m. Křemenné žíly jsou strmé 70-90 stupňů s úklonem k SV a JZ, směrem ZSZ-VJV. Křemenná žíla pokračuje minimálně do hloubky 130 m. Na lokalitě jsou vypočteny prognózní zdroje Au.

Hamižná - pinky po těžbě zlata

Území staré středověké těžby zlata se nachází v šumavském moldanubiku. Převážnou část pararulového komplexu tvoří biotitické pararuly s erlánem, kvarcity a leptynity. Pararuly jsou migmatitizovány a částí jsou drobné žíly biotitických žul. Pinky jsou vázány na křemenné žíly, ukloněné cca 60 stupňů k S, s obsahem zlata, které je vysoce ryzí /950-980/ (Punčochář. M. 1989). Území omezené M. Punčochářem (1989) na svahy vrchu Hamižné bylo rozšířeno i na oblast chráněné lokality PR Hamižná z. od silnice, kde je výskyt starých dobývek také rozšířený a v části svahu jsou i četné mrazové sruby tvořené biotit-sillimanitickými pararulami s hojnými vložkami křemene. (Albrecht J. a kol. 2003).

Rejštejnská štola - ústí zlatonosné štoly v křemenné žíle

Rejštejnská štola se nachází 2 km vjv. od Rejštejna, při silnici z Rejštejna na Červenou, v údolí Losenice. Úzké ústí štoly je vedené v křemenné žíle. Šířka žíly šedého křemene, se pohybuje od prvních decimetrů a nepřesahuje rozměry 1 metru. Žíla vede subvertikálně kose k okolní tmavé granát-sillimanit-biotitické svorové rule, s upadáním k SZ (333/78). Kovnatost tohoto křemene byla zjištěna jako 3,98 g/t. Křemenné žíly ve svorových rulách doprovázejí ve směru ZSZ-VJV linii podšumavského zlomu a stáčejí se podél okraje jižního ortorulového tělesa k JV podél zlomu kvildského.

Amálino údolí - zlatonosné žíly křemene

Hluboce zaříznuté údolí vzniklé zpětnou erozí Zlatého potoka; po obou stranách údolí řada výchozů až defilé metamorfovaných hornin, s četnými žilami respektive ložními polohami křemene; na křemenné zóny respektive zóny prokřemenění ostatních hornin je vázáno zlaté zrudnění, a v jejich bezprostřední blízkosti lze pozorovat staré dobývky zlaté rudy. Ve skalním podloží převládají metamorfované biotitické pararuly s velkým podílem křemene a místy svorovým vzhledem v důsledku retrográdní metamorfózy na tektonických poruchách; v těchto zónách bývá i zvýšený obsah granátu až 5 mm velkého, muskovitu a chloritu; křemen často vytváří mohutné žíly s vysokým obsahem zlata, zlatonosné jsou především tmavě šedé variety křemene.

Město Kašperské Hory - středověké štoly po těžbě zlata

S historií dolování zlata na Kašperskohorsku se lze seznámit jednak již výše uvedeným zhlédnutím expozice muzea Šumavy v Kašperských Horách a především pak v terénu absolvováním naučné stezky Cestou zlatokopů. Významné zastavení naučné stezky vhodné jako samostatný cíl k prezentování je archeologická rezervace – středověká úpravna zlaté rudy

Suchý vrch - středověká štola Josef po těžbě zlata

Zalesněný vrch a jeho západní svah nad silnicí do Červené představuje nejzachovalejší území s pozůstatky středověké těžby zlata na Šumavě. Nacházejí se zde středověké štoly po těžbě zlata se štolou Josef i novodobější štola Bedřich z r. 1805. Středověká důlní díla nejsou zpřístupněna pro veřejnost, dále jsou zatopena a zavalená. Štoly jsou situovány na kontaktu biotitických pararul se sillimanitem a kvarcitů, případně kvarcitických rul, které jsou v podloží biotitických pararul.

Suchý vrch - pinky po těžbě zlata (zdroj Česká geologická služba)

Jámy po povrchové těžbě zlata - pinky jsou situovány v pararulovém komplexu šumavského moldanubika, který je tvořen migmatity resp. migmatitizovanými biotitickými pararulami se sillimanitem, s drobnými vložkami erlánů, amfibolických rul, leptynitů a kvarcitů. Časté jsou proniky žul a pegmatitů. Pinky jsou vázány na pásma zrudnělých křemenných zón /žíly a čočky/ o mocnosti od 1 m do cca 20 m. Průměrná hloubka pinek je do 4 m, maximální hloubka je 10 - 12 m. Pinky představují nejrozsáhleji zachované území po středověké těžbě zlata s ojediněle zachovanými mělkými šachtami.

Štola Bedřich z roku 1805 (zdroj www.hornictvi.info)

Roku 1805 byly zahájeny nové otvírkové práce na těžbu zlata v Kašperských Horách. Důlní měřič Fritsch upozornil na to, že všechny staré práce na jihovýchodě, tj. v okolí Liščího vrchu, měly vysledovat pokračování hlavních zlatonosných žil na východ, ale byly vždy vedeny jen povrchově a nesystematicky. Dále Fritsch doporučoval ověřit i předpokládanou souvislost zrudnělých partií na Friedholzu a na Ždanově v severovýchodní části revíru. Ke komplexnímu prozkoumání doporučoval ražení nové štoly, případně pokračování v ražbě některé opuštěné štoly z jižního úbočí Spannreiflu na sever, tedy kolmo na předpokládané pokračování žil, jejichž průběh byl na povrchu naznačen řadami pinek. Sledovaná zlatonosná žíla, hlavní šachtice a pozdější štola byly nazvány jménem Bedřich.

Naučná stezka dolování zlata u Dolejšího Těšova na Hartmanicku

(naučnou stezku vybudovaly Lesy ČR, zdroj textu Lesy ČR))

Naučná stezka začíná i končí přímo v Petrovicích. Sedmnáctikilometrovou trasu lemuje pět naučných informačních tabulí a hlavním magnetem jsou dvě středověká důlní díla, kde se v dávných dobách zlato těžilo: jednak je to takzvaná Jírova jáma, která se nachází v blízkosti místní části obce Hartmanice zvané Dolejší Těšov, a dále jsou to rozsáhlé zbytky důlního díla nad Dolejším Těšovem v délce zhruba 500 metrů. Šachty a propadliny nad Dolejším Těšovem připomínají těžbu ze 14. a 15. století.

d. Historie Keltů na Šumavě

Naše další téma směřuje do historie před naším letopočtem. Spoluprací s Národním muzeem, Archeologickým ústavem ČAV,... chceme dále rozvíjet informovanost o těchto lokalitách.

Obří hrad (keltské hradiště) - kamenná moře - nejdůležitější lokalita v rámci našich aktivit

Obří hrad je pojmenování pro ruiny hradiště z doby halštatské u osady Popelná (část obce Nicov) na Šumavě. Nachází se na strmém ostrohu vrchu s příznačným názvem Valy (1010 m. n. m.) nad osadou Popelná na Šumavě. Hradiště není na samotném vrcholu kopce, ale na skalním ostrohu o nadmořské výšce 940–980 m, který je dobře dostupný pouze z jižní strany. Ze severu a východu je ostroh obtékán říčkou Losenicí. Je to nejvýše položené pravěké hradiště v Čechách. Panuje zde horské klima – sníh se zde často udrží od října do května. Zachovaly se zde zbytky mohutného opevnění na půdorysu 370 x 80 m s delší stranou v severojižním směru. Valy jsou dodnes patrné v předhradí i kolem hradiště samotného. Na jednom místě je dokonce zachována původní vnější zeď hradby. Jde o jednu z nejstarších dochovaných staveb na českém území. Na úbočí kopce Valy se nacházejí rozsáhlá kamenná moře.

Další lokality budou postupně i dle doporučení oficiálních vědeckých poznatků případně zahrnuty do našich prezentací:

• Kostelní vrch
• Hrádky
• Sedlo
• Dračí skály

e. Hydrogeologie území

Velmi důležitou kapitolou naší osvětové činnosti bude prezentace a osvěta Šumavy jako CHOPAV. Cílem je přispívat k obnově informovanosti o důležitosti ochrany a péče o vodní toky, plochy, mokřady, prameniště, prameny,.... Využijeme některých z uvedených lokalit pro průvodcovskou a badatelskou činnost:

Městišťské rokle 1 – prameniště

Náhorní prameniště v zaříznutém údolí a roklích, s hřbítky sutí v pararulách. Od náhorní roviny (holoroviny) Pancířského hřbetu spadají k S a SV poměrně prudce do výrazné kotliny svahy se sklonem 20-40°. Jsou rozčleněny hluboce zaříznutými údolími a paralelními konvexními hřbítky s hojnými svahovými sutěmi. Podložím je dvojslídná pararula se sillimanitem a biotitická, místy migmatitizovaná pararula (moldanubikum). Úpatí a nivní polohy překrývají vrstvy kvartérních deluviálních a kongeliflukčních kamenitohlinitých sedimentů a deluviofluviálních hlinitých písků a štěrkopísků. Komplex prameništ, rašelinišť a potočních niv s významnými porosty, květenou i zvířenou.

Brčálnické mokřady – naučná stezka

Naučná stezka vede stejnojmennou přírodní rezervací, která se rozprostírá v závěru amfiteátrově uzavřeného údolí Úhlavy pod masivy Špičáku, Pancíře, Habru a Můstku. Pojmenována je podle přiléhající osady Brčálník, která je usazena v centru širší nelesní enklávy proťaté železniční tratí. PR se nalézá pod tratí v nadmořské výšce 735 – 805 m. V rezervaci se stéká řada paprskovitě se sbíhajících vodotečí, které tvoří společně s trvale podmáčenými partiemi plochou pramennou mísu přecházející již mimo rezervaci do úzkého a zaříznutého údolí. Předmětem ochrany jsou dynamicky a samovolně se vyvíjející bylinná i dřevinná společenstva včetně zde žijících živočišných druhů, dále významné či zvláště chráněné druhy rostlin a živočichů vázané na nízký stupeň zemědělského využití

Bílá strž – vodopády a skalní výchozy (Národní přírodní rezervace)

Národní přírodní rezervaci Bílá strž tvoří hluboko zaříznuté údolí Bílého potoka v rozsáhlém lesním komplexu na severovýchodních svazích Královského hvozdu, 2 – 3 km jižně od obce Hamry. Skalní podloží je budováno biotiticko-muskovitickými svory, které jsou protknuty intruzemi žul

a křemenných žil. Vodní erozí ostře zaříznuté údolí Bílého potoka má esovitý tvar a potok v něm překonává četné skalní výchozy tvořící stupně, peřeje a nízké vodopády.

Turnerova chata - obří hrnce v řece Vydře

Turnerova chata (německy Thurnerhütte, Turnerhütte) je jediná veřejně přístupná chata v I. zóně Národního parku Šumava. Stojí na pravém břehu řeky Vydry u ústí Zhůřského potoka mezi Antýglem a Čeňkovou pilou, uprostřed naučné stezky Povydří. Česky též Turnerská či Turnéřská chata. Původní dřevěná stavba, nazvaná zprvu Thurnerhütte podle cestářského mistra Thurnera, který v letech 1864 - 1867 k usnadnění svozu těženého dřeva postavil silnici Povydřím od Čeňkovy Pily směrem na Antýgl. Na balvanech v řece Vydře lze v okolí pozorovat obří hrnce, vzniklé dlouhodobou erozní činností drobných zrn písku unášených vodou, která vedla k vybroušení mísovitých útvarů do tvrdé žuly.

Kaňon Křemelné a soutok Křemelné a Vydry

Řeka Křemelná dokázala na Šumavských pláních za mnoho tisíc let vyhloubit nejhlubší kaňon Šumavy. Divoká horská řeka si podnes zachovala přirozené řečiště a na březích i strmých úbočích kaňonu se vyskytují vzácné druhy rostlin i zvláště chráněné druhy živočichů. Nejen ve Vydře ale snad ještě více v Křemelné loví vydra říční. Žijí na vodě závislí ptáci jako skorec vodní, ledňáček říční a mnoho dalších. Přístup lidí do kaňonu Křemelné je omezen, aby se zde mohla vyvíjet jedinečná fauna bez vyrušování všudypřítomnými lidmi. Přístupný je soutok Vydry a Křemelné u Čeňkovy pily, kde jím vzniká vodní tok Otavy.

Údolí Otavy – Dračí skály, Majerstein

Říční údolí Otavy pod Rejštejnem, lemované skalními výchozy a kamennými moři. Na skalních ostrozích se nacházejí velkolepé vyhlídky.

Údolí Losenice (četné skalní výchozy, kaňonovité údolí,...) Buzošná – kamenná moře

Losenice je pravostranný přítok řeky Otavy. Délka toku je 15,9 km. Plocha povodí měří 54,4 km². Poblíž vesnice Červená u Kašperských Hor byly na řece a jejím blízkém okolí vyhlášeny přírodní rezervace Losenice a Losenice II; výše proti proudu říčka protéká přírodní památkou Obří zámek. Říčka pramení zhruba 1,5 km severoseverozápadně od Přilby (1219 m) v nadmořské výšce 1118 m. Pod Popelnou Losenice obtéká ostroh Obří hrad s pozůstatky halštatského hradiště, čímž se stáčí k severozápadu. Ústí do Otavy v Rejštejně na jejím 107,8 říčním kilometru. V údolí Losenice pod Červenou na pravém břehu mezi Obřím hradem a Šafářovým vrškem leží zaniklá osada Buzošná.

Údolí Srnského potoka a Oblík

Oblík je jedním z nejlepších šumavských vyhlídkových vrcholů. Kruhový výhled umožňuje vrcholová skála na dříve odlesněné plošině (důsledek kůrovcové kalamity a polomů). Dnes zde však roste nový les a výhled bude do několika let zakryt. Z Oblíku jsou vidět na západě Poledník, na

severu Kašperk, Srní, na východě Huťská hora, Boubín, Černá hora, na jihu Velká Mokrůvka, Luzný a Roklan.

 

f. Důlní, geomorfologické a krasové jevy

Opomíjenou oblastí poznávací turistiky – průvodcovské činnosti je řada lokalit s povrchovou těžbou hornin či vzácnými krasovými jevy:

Zhůřský lom – rašeliniště, skalní výchozy a sutě v zaniklém lomu jako botanická lokalita

Geolokalita s výskytem vzácné flóry podmíněným dřívější těžební činností. Ve vytěženém lůmku a jeho okolí se vytvořily podmínky pro vzácné druhy.

Jeskyně Peklo - jeskyně v krystalickém vápenci

V krystalickém vápenci vytvořená jeskyně Peklo. Údolí Pstružného potoka je predisponováno tektonickou linií podšumavského zlomu, který pokračuje od JV z údolí Zlatého potoka u Kašperských Hor. Jde zároveň o jižní hranici pestré skupiny moldanubika, která se zde projevuje hojným výskytem především erlanových poloh asi 2 km Z od jeskyně dokonce dosahujících délky prvních stovek a šířky prvních desítek metrů. Jeskyně je založena v nečistém krystalickém vápenci, který difúzně přechází do erlanu, který zde opět tvoří mocnou vložku v šedých středně zrnitých slabě migmatitizovaných sil-bt rulách místy perlového charakteru. Jeskyně má portál asi 2,5 m vysoký, 8-10 m široký a stejně hluboký. Prostory jeskyně jsou první desítky metrů dlouhé, ale po prvních metrech zatopené. Jde o

významný úkryt řady druhů netopýrů. V pravém zadním rohu vstupní části vytéká pramen ze zvodnělé pukliny.

Hartmanice - mělký opuštěný lom

Mělký opuštěný lom na vrcholu kopce, rozměry 5 x 3 x 2 m. V hustém skeletu se nachází šedá středně zrnitá sillimanit-biotitická pararula perlového charakteru. Pro severovýchodní část mapového listu 1:25 000 Hartmanice je výskyt perlové ruly velmi rozšířený. Hornina dostala svůj název od vyrostlic živce (v tomto případě kyselého plagioklasu), který má zaoblený tvar a jeho vyrostlice zpravidla rozměry převyšují zrnitost horniny, ve které tvoří jakási oka. Geneze této horniny je však nejasná, protože zde není žádná průkazná vazba na intruzivní horniny. Ty jsou tvořeny neoblasty živce, které jsou v základní hmotě napříč usměrnění slídových minerálů. To je ale v případě perlové ruly velmi nezřetelné. Na dané lokalitě se nacházejí nejtypičtější vzorky této horniny s perlami živce dosahujícími až 8 mm.

Povydří - údolí řeky Vydry, skalní věže Panna, Baba a Mnich

Povydří je přírodní památka a zároveň I. zóna Národního parku Šumava. Nachází se v okrese Klatovy, mezi obcemi Srní a Horská Kvilda. Důvodem vyhlášení je kaňonovité údolí balvanitého úseku řeky Vydry s přilehlými zalesněnými svahy. V řece jsou četné obří hrnce, peřeje a dlouhé kaskády, nad nimiž se na svazích tyčí skalní masivy se skalními věžemi (viklany) Baba, Panna a Mnich a řada kamenných moří. Vchynicko-tetovský plavební kanál vybudovaný podle návrhu J. Rosenauera na počátku 19. století odvedl část vod Vydry a oslabil tak sílu toku, řeka tak nepůsobí tak divoce. Údolím prochází naučná stezka, uprostřed Povydří stojí Turnerova chata.

Hrádky - granitové skalní defilé nad řekou Vydrou

Skalní výchoz pásma granitových skalnatých hřebínků, srubů a věží, které v jižní části vystupují až 110 m nad údolím Vydry, směrem k severu sestupují ve formě skalnatého hřbítku až téměř na dno údolí, kterého dosahují poblíž Turnerovy chaty. Na skále je skupina pěkně vyvinutých skalních mís, které jsou v deštivém počasí plné vody. Pod výchozem je kamenné moře, pod skálou v horní části výchozu jsou dutiny mezi spadlými bloky bizarních tvarů. Horninou je světle šedý středně zrnitý dvojslídný granit s akcesorickým granátem (okrajový typ masivu Vydry).

Vrchol Ždánov a jeho skalní výchozy....

Ždánov je zalesněný vrchol ležící asi 3 km východně od Kašperských Hor a 4 km severozápadně od vrcholu Javorník. Vrchol s geodetickým bodem je tvořen téměř vodorovným hřbetem o délce 300 m (1065 m n.m.). Na jižním svahu se nachází opuštěná osada Ždánov a v jejím okolí několik památných stromů (buk, lípa a skupina javorů). Po svazích Ždánova vede naučná stezka Strážců hranice, 2 cyklotrasy a červená turistická značka spojující Ždánov s vrcholy Sedlo a Královský kámen. Cca 670 m jihovýchodně od hlavního vrcholu se nachází vedlejší vrchol o nadmořské výšce 1041 m

Další lokality, které budeme v rámci tohoto segementu posuzovat k našemu citlivému využití jsou mineralogické a petrografické jevy:

Pancíř u Železné Rudy – skalní výchozy

Zalesněný hřbet se skupinou skalek a balvanů na jižním a jihovýchodním svahu hřbetu Pancíře (kóta 1214 m). Kyanit ve svorech a rulách Královského hvozdu, je znám již přes 200 let. Na jižním a jihovýchodním svahu hřbetu Pancíře, stejně jako na jeho nejjižnějším vrcholu, je dnes jedinou známou lokalitou výskytu tohoto minerálu na Šumavě. Asociace modrého kyanitu s albitem a vápníkem bohatším granátem svědčí pro vysokotlaký charakter metamorfózy jednotky Královského hvozdu v určité jeho etapě, stejně jako andalusitové lemy těchto kyanitů dokládají následnou etapu nízkotlakou. (Babůrek 1993). Typová lokalita výskytu masivní jemnozrnné granát-biotitické ruly drobového charakteru, zde detailně provrásněné, s výskytem velkých (až 10 cm) krystalů kyanitu v sekrečních čočkách křemene (Babůrek 2007)

Ptačí vršek - zatopený lom v červenském granodioritu

Zatopený lom o rozměrech 100 x 20 x 10 m v červenském granodioritu. Červenský granodiorit na Ptačím vršku je stále evidován jako bilanční ložisko dekoračního kamene. Vzhledem k tomu, že je lom v poměrně příkrém svahu, jen jeho SV stěna tvoří významný výchoz. Západní část této stěny tvoří šedý hrubozrnný porfyrický amfibolit biotitický granodiorit červenského typu. Jedná se zřejmě o nejjižnější výchoz nejen červenského typu granodioritu, ale také celé chanovické apofýzy, a tudíž celého středočeského plutonu. Východní část stejné lomové stěny je tvořena šedou středně zrnitou silimanit biotitickou rulou perlového charakteru. Dnem lomu prochází výchoz těžené horniny: černošedého porfyrického dioritového porfyru.

g. Antropogenní a historické památky

Jasnou součástí našich aktivit bude rozvoj poznávacích aktivit i z pohledu historie našeho kraje ve spojení s geologickými zdroji či tématy (obchodní stezky sloužící k přepravě zlata či soli, moderní využití starých důlních děl,....)

Hrad Kašperk a okolí (poblíž nejvýše položené keltské hradiště Sedlo)

Gotický hrad založený v roce 1356 Karlem IV. na severovýchodním výběžku hory Zámecký vrch. Hrad byl vybudován k ochraně zemských hranic s Bavorskem, zlatých dolů a nově založené kašperskohorské větve Zlaté stezky. Dílo zorganizoval Vít Hedvábný a stavěl Michal Parléř. Hrad Kašperk byl nazván na panovníkovu počest Karlsberg, ale neustále byl zastavován zástavním držitelům. Dlouho se spekulovalo, že prvním zástavním držitelem byl arcibiskup Jan Očko z Vlašimi, ale později se prokázalo, že vlastnil hrad Kyšperk. Pravděpodobně v 15. století byl východně od Kašperku vystavěn Pustý hrádek, z něhož se dochovaly pouze ruiny. Nejvýraznější rekonstrukce probíhaly od počátku 70. let.

Seismologická stanice Kašperské Hory

Seismologická stanice Kašperské Hory (geofyzikální ústav AV ČR) byla založena roku 1960. Seismometry jsou uloženy v pevných skalách téměř 380 metrů dlouhé Stoly Kristina a zaznamenávají kmity půdy a zesílené signály se přenášejí do registračních místností. Z těchto údajů je pak možno např. odlišit blízká či vzdálená zemětřesení z celého světa, včetně pokusných atomových výbuchů. Podle statistik změřila tato stanice nejvíc zemětřesení ze všech podobných stanic pracujících po celém světě.