Dovolujeme si doporučit přednášku českého botanika Jana Pokorného v následujícím odkazu: https://www.youtube.com/watch?v=mZQa6An6Ijg&feature=share
"Rostoucí populace přeměňuje les a mokřady na zemědělskou půdu. Zemědělské plodiny kromě rýže nesnášejí zatopení kořene vodou, zemědělská půda je odvodněna a nechladí se výparem.
V krajině s trvalou vegetací a dostatkem vody se sluneční energie váže převážně výparem vody do vodní páry a uvolňuje se na chladných místech při kondenzaci páry na vodu kapalnou.
Odvodněné plochy se přehřívají, ohřátý vzduch stoupá vysoko do atmosféry a odnáší vodní páru, přehřáté odvodněné plochy vysušují i okolní lesy, mokřady a rybníky.
V zalesněných oblastech jsou vysoké dešťové srážky i tisíce km od pobřeží (Amazonie, Kongo, Sibiř). V nezalesněných oblastech srážky klesají již několik set km od pobřeží. Zalesněná území „přitahují“ vodu z oceánů působením evapotranspirace, jak vysvětluje teorie biotické pumpy.
Po odlesnění a vysušení krajiny proudí „atmosférickými řekami“ vlhkost z kontinentů do moří. Krajina se nechladí výparem, vodu z kontinentů naopak přitahuje oceán. Podle teorie biotické pumpy nejsou poslední roky sucha pouhou epizodou výkyvu klimatu, ale projevem reverzního toku vzdušné vlhkosti z pevniny do oceánu, přičemž množství vody odnášené vzduchem je mnohem vyšší nežli množství vody, které měříme v řekách. Rozsáhlé plochy vysychají podobným způsobem, jako vysychaly předchozí civilizace. V dnešní době má ovšem vysychání globální rozměr, protože všechna obyvatelná místa na zemi jsou osídlena.
Kritickému rozboru je nutné podrobit smysl a efekt dotací na obnovitelné energie. V rámci plnění emisních limitů je podporováno spalování dřeva a podporuje se tak vlastně ničení zásadního klimatického systému – lesa. o nedoceňovaných globálních úkolech vegetace.
"Rostoucí populace přeměňuje les a mokřady na zemědělskou půdu. Zemědělské plodiny kromě rýže nesnášejí zatopení kořene vodou, zemědělská půda je odvodněna a nechladí se výparem.
V krajině s trvalou vegetací a dostatkem vody se sluneční energie váže převážně výparem vody do vodní páry a uvolňuje se na chladných místech při kondenzaci páry na vodu kapalnou.
Odvodněné plochy se přehřívají, ohřátý vzduch stoupá vysoko do atmosféry a odnáší vodní páru, přehřáté odvodněné plochy vysušují i okolní lesy, mokřady a rybníky.
V zalesněných oblastech jsou vysoké dešťové srážky i tisíce km od pobřeží (Amazonie, Kongo, Sibiř). V nezalesněných oblastech srážky klesají již několik set km od pobřeží. Zalesněná území „přitahují“ vodu z oceánů působením evapotranspirace, jak vysvětluje teorie biotické pumpy.
Po odlesnění a vysušení krajiny proudí „atmosférickými řekami“ vlhkost z kontinentů do moří. Krajina se nechladí výparem, vodu z kontinentů naopak přitahuje oceán. Podle teorie biotické pumpy nejsou poslední roky sucha pouhou epizodou výkyvu klimatu, ale projevem reverzního toku vzdušné vlhkosti z pevniny do oceánu, přičemž množství vody odnášené vzduchem je mnohem vyšší nežli množství vody, které měříme v řekách. Rozsáhlé plochy vysychají podobným způsobem, jako vysychaly předchozí civilizace. V dnešní době má ovšem vysychání globální rozměr, protože všechna obyvatelná místa na zemi jsou osídlena.
Kritickému rozboru je nutné podrobit smysl a efekt dotací na obnovitelné energie. V rámci plnění emisních limitů je podporováno spalování dřeva a podporuje se tak vlastně ničení zásadního klimatického systému – lesa."
