Analýza ŠumavySdílíme odkaz na práci Zuzany Černíkové.

Analýza potenciálního rozšíření dřevin v lesích Šumavy

Z úvodu:
V literatuře se objevuje více zmínek o chybném vymezení lesnické typologie na Šumavě. Vegetační stupňovitost na Šumavě je relativně odlišná od standardní vegetační stupňovitosti v pojetí ÚHÚL (např. Matějka 2008, Vacek a Krejčí 2009, Vacek a Mayová 2000, Neuhäuslová 2001, Černý 2007). I při geobotanickém rekonstrukčním mapování se ukázalo, že s ideální vertikální stupňovitostí klimaxové lesní vegetace se setkáváme jen zřídka a daleko častěji bývá vliv makroklimatu vyvážen lokálními vlivy (Neuhäuslová et al. 1998), z čehož vyplývá nepoužitelnost nadmořské výšky jako jediného indikátoru hranic lesních vegetačních stupňů. Jelikož lesnická typologická mapa se snaží při měřítku 1 : 10 000 a vyšším o co nejpodrobnější popis přirozených lesních společenstev a je základním podkladem pro péči o lesní ekosystémy, měla by být co nejpřesnější (Vacek a Krejčí 2009).

Současné znalosti o potenciálním (přirozeném) rozšíření jednotlivých druhů dřevin jsou nepřesné a opírají se o odhady zastoupení těchto druhů v lesních ekosystémech jednotlivých souborů lesních typů (SLT), které vychází právě z lesních vegetačních stupňů a edafických kategorií a jsou obecně stanovené pro území celé České republiky. Typologické mapování je relativně dosti přesné ve směru vymezení edafických kategorií, místy je však velmi nepřesné či zkreslující ve vztahu k vymezení lesních vegetačních stupňů. Proto byl navržen nový model potenciálního zastoupení dřevin na Šumavě, který vychází z edafických kategorií, digitálního modelu terénu a z klimatického modelu průměrných ročních teplot. Pro nový model byla použita data více než 2000 fytocenologických snímků stromového patra z lesů přírodní lesní oblasti Šumava. Práce navazuje na poznatky z projektu MŠMT NPV II - 2B06012 „Management biodiverzity v Krkonoších a na Šumavě“ (BiodivKrŠu, 2006 – 2011, Vacek a Matějka 2011) a může sloužit jako podklad pro pěstování lesa.