Ochrana krajinného rázu

Krajinný ráz (nebo též charakter krajiny) je souborem typických znaků, vlastností, jevů a hodnot určitého místa nebo oblasti vytvářející celkový přírodní, kulturní a historický charakter krajiny. Je chráněn před znehodnocením, tj. činností snižující jeho estetickou a přírodní hodnotu. Krajinný ráz je definován specifickými rysy a znaky, které tvoří jeho jedinečnost a odlišnost, např. morfologií terénu, charakterem vodních toků a ploch, vegetačním krytem a osídlením.

Charakter krajiny vždy utváří dějinné souvislosti v přírodním rámci. Podle uspořádání znaků krajiny, vztahů mezi nimi a měřítka lze rozlišit mnoho typů krajiny. Základními typy jsou krajina přírodní a krajina kulturní. Přírodní krajinu utváří především znaky přírodní povahy, civilizační vliv zde není vůbec patrný nebo je výhradně podřízený přírodním podmínkám. Kulturní krajina je naopak vytvářena činností člověka.

Ochrana krajinného rázu je ochranou obecnou, platí tedy na celém území státu. Aby bylo možno krajinný ráz chránit, je nutné popsat a vyhodnotit znaky a hodnoty, které krajinný ráz dané krajiny utvářejí. Dále se hodnotí zásahy do krajinného rázu, tj. vlivy navrhovaných zásahů na tyto znaky a hodnoty, nebo se provádí hodnocení území z hlediska krajinného rázu a stanoví se opatření k jeho ochraně.

Ochrana krajinného rázu je zakotvena v §12 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, který mimo jiné úvádí:

„Zásahy do krajinného rázu, zejména umisťování a povolování staveb, mohou být prováděny pouze s ohledem na zachování významných krajinných prvků, zvláště chráněných území, kulturních dominant krajiny, harmonické měřítko a vztahy v krajině. K umisťování a povolování staveb, jakož i jiným činnostem, které by mohly snížit nebo změnit krajinný ráz, je nezbytný souhlas orgánu ochrany přírody."

Celoevropsky přijatý standard vychází z předpokladu, že existuje zájem na celoplošné ochraně krajinného rázu jako součásti kulturního a přírodního dědictví minulosti a příznivého životního prostředí pro budoucí generace. Orgány ochrany přírody tak chrání nejen zvláště chráněná území a vyjmenované druhy rostlin a živočichů, ale aktivně přispívají k péči o celé území beze zbytku, zejména z hlediska zachování bohatosti a pestrosti krajinných typů, jejich estetických a přírodních hodnot. Zvýšená pozornost je problematice věnována v chráněných krajinných oblastech, kde je zachování harmonického obrazu kulturní krajiny a omezení případných rušivých vlivů významným předmětem zájmu správy CHKO.